„Synodalita je klam a filozofický podvod“: Profesor z Říma odhaluje, co se skutečně děje ve Vatikánu
Snad máme ještě v živé paměti vystoupení německého kardinála Gerharda Mullera z pořadu The World Over s R. Arroyem na katolické televizi EWTN, kde vysokopostavený prelát nazval probíhající Synodu o synodalitě „pokusem o nepřátelské přezvání moci nad církví“. T
Nyní přichází neméně výbušné vyjádření profesora Thomase z Říma, mariologa, který se otevřeným rozhovorem rozhodl riskovat všechno a vypovídat o aktuálním dění i za cenu ztráty celé své akademické kariéry.
Svět se ptá, co je to „synodalita“. Vatikán o ní pořádá summity, píše dokumenty a činí z ní klíčové slovo současnosti. Ale čím více se o ní mluví, tím méně jí lidé rozumějí. Dr. William Anthony Thomas, mariolog a profesor působící v srdci Říma, v tom má však jasno. V rozhovoru s Johnem-Henrym Westenem bez ubrousku pojmenoval to, co si mnozí jen šeptají: Synodalita není dílem Ducha svatého, je to import z anglikánské církve a filosofický brak.
„Rubbish, rubbish, rubbish!“
Podle profesora Thomase je synodalita v podobě, v jaké se dnes protlačuje, čistý „odpad“. Svatý Pavel by pro to nenašel jiné slovo. „Žádný biskup, který má zádovou kost, toto nemůže přijmout,“ tvrdí profesor. Celý koncept se podle něj nezrodil v modlitbě, ale v rozhovoru mezi papežem Františkem a Justinem Welbym, tehdejší hlavou anglikánské církve.
Právě od anglikánů, kteří ztratili apoštolskou posloupnost a jejich svěcení jsou podle katolické nauky neplatné, se měl probrat model řízení církve laiky. To vysvětluje i přejmenování vatikánských „kongregací“ na „dikastéria“. Řecké slovo dikasterion totiž naznačuje účast laiků. Pro profesora Thomase je to ovšem jen cesta k chaosu.
Dokonce i sám František - jak na to upozorňuje o. Paul Krammer – pojmenoval katolickou církev, (která je, jak víme – hierarchická) „synodální“. (O tom, proč je toto tvrzení heretické a jaké kánonické důsledky to podle otce Krammera přináší, jsme psali již dříve, v článku pod názvem: „O. Krammer analyzuje krizi v církvi.)
Rousseau místo Krista: Když city nahradí pravdu
Tento přechod od OBJEKTIVNÍ pravdy k „poslechu se navzájem“ a „emocionálnímu doprovázení“ považuje profesor za destrukci katolické víry. Církev se podle něj mění na diskusní klub, kde Bůh a jeho Zjevení už nejsou absolutní.
Pontifikát zmatku a „biskupové jako medúzy“
Profesor Thomas se nebál kritizovat ani samotného papeže Františka. Označil jeho pontifikát za „katastrofální“ , plný nejednoznačnosti a paradoxů. Zmínil případy biskupů, kteří byli odstraněni jen proto, že chránili svobodu svědomí svých věřících (například při vakcinaci), zatímco radikální liberálové a potratáři dostávali vatikánská vyznamenání.
Nejtvrdší slova však adresoval světovému episkopátu. Porovnal moderní biskupy k medúzám:
- Žádná hřbetní kost , žádné srdce , žádný mozek.
\"Pokud má biskup věrnost v Kristu, a ne ve scestném pontifikatu, položí za něj život. Potřebujeme biskupů s odvahou, ne úředníků, kteří se bojí Říma více než Boha, \"prohlásil.
Cesta ven: Listy do Vatikánu a návrat ke katechezi
Co mají dělat běžní věřící, kteří mají pocit, že jejich víra je „brutalizována“ současným vývojem? Profesor Thomas vyzývá k otevřenému odporu:
- Odmítněte synodalitu: Pište dopisy přímo do Vatikánu. Vyjádřete svůj sensus fidei (smysl pro víru) a napište, že toto nové učení nepřijímáte. To stačí.
- Žádejte jasnost: Církev nepotřebuje „poslech se“, potřebuje obrodu skrze katechezi, svátosti a úctu k Panně Marii.
- Říkejte pravdu: Doba vyhýbavých odpovědí musí skončit. Duchovní prázdnota v Evropě je výsledkem toho, že jsme přestali hlásat vítězství Krista nad hříchem a smrtí a začali jsme řešit pocity.
