Papež jmenoval do Dikasterie pro mezináboženský dialog heterodoxních konzultantů: Na své si přijdou feministky, Teologie osvobození, Pachamama i relativizace potratů
O tom, že starý ornát, historická štóla a méně spontánnosti ještě nemusí znamenat návrat tradice, se katolíci opět přesvědčili v pondělí, kdy Svatý stolec oznámil, že papež Lev XIV. jmenoval do Dikasterie pro mezináboženský dialog 19 nových konzultantů, tedy duchovních, řeholníků a laiků, kteří mají radit dikasterii jak vést ten dialog s příslušníky jiných náboženství. Portál LifeSite News si v reakci na tato jmenování stěžuje, že Lev XIV. tím „ potvrdil sérii nominací v souladu s nominacemi, které byly jmenovány papežem Františka “. Jinak řečeno: nic se nezměnilo a invaze duchovních a laiků s pochybnými názory do Vatikánu nadále pokračuje bez přerušení a stává se již kontinuitou celých desetiletí, ba snad i novou „tradicí“.
Mezi jmenovanými jsou například takové teologické hvězdy jako je Emilice Cudaová, která je zároveň tajemnicí Papežské komise pro Latinskou Ameriku . Dodejme ještě, že je z Argentiny a na jejím diplomu doktorky posvátné teologie (2010) získaném na místní Papežské katolické univerzitě se skvějí dva podpisy: Víctor Manuel Fernández a Jorge Maria Bergoglio. Okamžitě po zvolení papeže Františka publikovala (2014) knihu Čtení Františka – Teologie, etika a politika o originální a převratné „teologii lidu“ nového pontifika. Cudaová v roce 2020 odmítla jednoznačně odsoudit umělé potraty s vysvětlením: " Nevyjadřuji se k potratům, protože se specializuji na sociální morálku, ne na bioetiku. "
- Inu, a dosud jsme si mysleli, že každá žena se nutně musí umět vyjádřit k potratům. Jinak by totiž logicky nemohla správně jednat z hlediska katolické morálky a ani se správně vyjádřit o katolické víře a učení. Včetně osob, které se specializují pouze na zametání a vaření.
Není samozřejmě překvapující, že když v USA roku 2022 zrušili známý rozsudek Roe ver z us Wade umožňující potraty, tak Cudaová varovala, že mnozí katolíci „ si pletou obranu života s obranou ideologických pozic “.
Stejně duchaplným bonmotům se vyhnula i reakci na požehnávání homosexuálních párů:
" Takže v církvi máme vždy různé (???) postoje, vize a charisma. V každém případě, mou oblastí specializace v rámci morální teologie není bioetika, ale spíše sociální morálka. Nemohla bych uvést podrobnosti o těchto dvou otázkách, které jste právě nastolili, ale mohla bych tak učinit v souvislosti s postojem papeže nebo a někdy iv souvislosti s křesťanským náboženstvím, které máme společné .
- Závěr vskutku brilantní: to, že je něco protiřečivé (kam se nám poděla hermeneutika kontinuity?) znamená, že je to nadčasové!!!
Další hvězdou je Mónica Santamarínová ze Světové unie katolických ženských organizací (WUCWO). Pokud se domníváte, že vstupenkou do dikasteria jsou její, mírně řečeno, feministické názory, tak se příliš nemýlíte. Santamarinová bojuje za ženskou přítomnost v kněžských seminářích a proti „ klerikalismu s náznaky machismu “. Samozřejmě v globálu i za ženy ve vedení církve.
To ovšem nestačí. Třeba podle ní řešit ženský diakonát a biskupy by měli jmenovat na základě konzultací s laiky. Zda spíše rovnou volit?
" Církev bude muset brzy a jasně definovat body diskuse, jako například diakonát žen, možnost naslouchání celému Božímu lidu v postulaci biskupů a další otázky, které se nyní studují v 10 studijních skupinách vytvořených papežem Františkem. Musíme tvrdě pracovat na teologické a pastorační převzít zodpovědnost, která nám náleží.“
Mezi novými konzultanty má své želízko v ohni i Teologie osvobození (kdysi odsouzená Janem Pavlem II. a hermeneuticko-kontinuálně odebraná Františkem), a to v osobě prezidentky konfederace laických hnutí s názvem Pax Romana, Any Marie Bidegainové. Ta se v roce 2023 vyjádřila, že laici musí pomoci „formulovat a budovat synodální církev“, přičemž argumentovala analogií, že „ bez práce laiků by se ani Teologie osvobození nikdy nezrodila “.
Asi největší „bizar“ představuje Sofie Nicola Chipana Quispe z Bolívie, která otevřeně adoruje Pachamamu a je hvězdou domorodé feministické a dekolonizační teologie. Proto je i členkou Společenství domorodých teoložek z Abya Yala, což je domorodý název pro Latinskou Ameriku. Teoložka Chipana otevřeně hovoří o jakési „ andské spiritualitě “, a to jako o té, která je „ bezpodmínečně spojena s Pachamamou, Matkou Zemí “.
A krasojízda pokračuje. Od Pachamamy a And se přesuneme na východ, za kulatoučkým Buddhou, kde už nás čeká další nová konzultantka Catherine Cornilleová. Ta na rozdíl od Chipany tvrdí, že křesťanskému životu může napomoci buddhistická meditace a hinduistická jóga, které jsou chápány jako nástroje, které křesťanům pomáhají dosáhnout jejich „ nejvyšší cíle “.
– Vskutku, jak se vůbec mohli bez jógy a meditace dostat dosud světci ke svému „ nejvyššímu cíli “, tedy do Nebe?
No a posledním (?) významným jmenováním je páter Wasim Salman, syrsko-italský kněz inkardinovaný v diecézi Palestina. Ten je v porovnání s výše uvedenými soudružkami naprosto triviální – adoruje jen islám. Salman označil mezináboženský dialog za jedinou cestu k míru mezi náboženstvími a uvedl, že „ láska k našim muslimským bratrům bude charakterizovat naše aktivity, zejména proto, že církev sdílí s islámem stejné zájmy, které jsou popsány a rozsáhle rozvinuty v Dokumentu o lidském bratrství “. Islám také označil za „ velké náboženství, jehož šíření je dnes působivé “.
Na závěr by člověk rád řekl, že situaci budeme dále sledovat, avšak kdo to má všechno stíhat? Nemohly by ty heterodoxní soudruhy vypouštět v menších dávkách a větších intervalech? Já vím, nemohli…
B ranislav M ichalka
