Biskup Schneider říká, že ženy by neměly být lektorkami ani ministrantkami
„Je to v rozporu s apoštolskou tradicí, s celou tradicí katolické církve,“ řekl biskup Athanasius Schneider o ministrantkách a lektorkách.
Biskup Athanasius Schneider v nedávném rozhovoru s šéfredaktorem LifeSiteNews Johnem-Henrym Westenem řekl, že ženy a dívky by již neměly sloužit u oltáře ani jako lektorky, protože to odporuje apoštolské tradici a nevyhnutelně povede k výzvám k „svěcení“ žen.
Během epizody pořadu The John Henry Westen Show z 13. ledna pomocný biskup z Astany v Kazachstánu při diskusi o klíčových oblastech mše Novus Ordo , které vyžadují reformu, zdůraznil, že by ženám nemělo být dovoleno pokračovat v službě jako tzv. „olitářky“ nebo jako lektorky (předčítačky). Biskup Schneider uvedl, že otevření těchto rolí ženám povede k „svěcení“ „kněžek“ a „biskupek“, jak tomu bylo v anglikánské církvi, a možná i k „papežce“, pokud bude ženám dovoleno v těchto rolích pokračovat.
„Ženy… by (již) neměly) během mše svaté (sloužit u) oltáře. Zaprvé si myslím… že by neměly být akolytkami ani ministrantkami, nebo dokonce lektorkami, čtenářkami… Písma svatého během mše svaté,“ řekl biskup. „Je to v rozporu s apoštolskou tradicí, s celou tradicí katolické církve.“
Role ministrantů byla tradičně vyhrazena mužům a chlapcům a několik papežů v průběhu staletí ženám výslovně zakazovalo sloužit u oltáře.
Jak poznamenal papež Benedikt XIV. (1740-1758) ve své encyklice Allatae Sunt z roku 1755, papež Gelasius (492-496) odsoudil „zlou praxi“ „žen sloužících knězi při slavení mše“.
Navzdory této dlouholeté tradici a učení Vatikán za papeže Jana Pavla II. povolil na začátku 90. let 20. století ministrantky. Papežská rada pro legislativní texty vydala „autentický výklad“ kánonu 230 §2 Kodexu kanonického práva z roku 1983 , v němž rozhodla ve prospěch ministrantek.
Lektori a akolyté byli historicky nižšími řády vyhrazenými pro muže a sloužili jako odrazový můstek ke kněžství. Papež Pavel VI. však ve svém motu proprio Ministeria Quaedam z roku 1972 povolil roli lektora a akolyty jako „laické služby“, což rychle vedlo k tomu, že v obou rolích zastávaly ženy.
Papež František šel ještě o krok dál, když v roce 2021 vydal motu proprio Spiritus Domini , které upravilo kanonické právo a umožnilo ženám být oficiálně jmenovány akolytkami a lektorkami.
Biskup Schneider zdůraznil, že povolení ženám sloužit jako lektorky a, co je horší, i u oltáře, zavádí feminismus do „jádra“ římské liturgie a je klíčovým krokem k vysvěcení žen na „kněžky“.
„(Povolení ženských ministrantek a lektorek) dává znamení, že feminismus je zavedením do jádra… mše svaté, jakožto jakési podpory postupného zpřístupnění žen k svaté službě,“ řekl.
„Říkají, že nejdřív (dovolit ženám sloužit jako) akolytky, a pak samozřejmě, když je akolytka, proč ne jáhen? A když je jáhen, proč ne kněz? Je to (logické),“ dodal. „A když je (kněz), proč ne biskup? A když je biskup, proč ne papež? To není vtip, je to skutečně (logický) důsledek.“
Biskup Schneider poznamenal, že přesně to se stalo v anglikánské církvi, jejíž arcibiskupkou z Canterbury je nyní žena, která podporuje potraty a homosexuální „manželství“.
„Anglikánská církev, která (nyní) má v Canterbury takzvanou ‚arcibiskupku‘, je to karikatura,“ řekl biskup. „Myslím, že jsou důslední… začali s ministrantkami (a) končí (arcibiskupkou).“
„A když (katolická církev začínala), začali jsme s ministrantkami, (po) tolik let to bohužel povolil i Jan Pavel II.,“ dodal. „A nyní papež František oficiálně zavedl (instituci ženských) akolytek. A… logickým důsledkem (by) byla papežka. Musíme zastavit tento feminismus v oltářním sále.“
Biskup Schneider zdůraznil, že mnoho žen a dívek s dobrými úmysly v současné době slouží v těchto liturgických rolích, protože byly svedeny na scestí nebo donuceny špatnými kněžími. Biskup je poté srdečně vyzval, aby se těchto rolí vzdaly a zamyslely se nad tím, zda by Panna Maria sloužit u oltáře během mše.
„Dokážete si představit, že by Panna Maria šla k oltáři a tam působila jako ‚olitářka‘ a lektorka (na) kazatelně? Nikdy,“ řekl. „Nikdy by to neudělala, protože si byla vědoma, že (toto poslání) není pro ženské pohlaví… Byla matkou, a proto jejím posláním bylo být srdcem, ne… ukazovat se, ale být srdcem.“
„A to je pro církev nejdůležitější, aby ženy naplnily své poslání jako Marie, být milujícím srdcem a podporovat církev svými pravými ženskými vlastnostmi: mateřskými, svatebními,“ dodal. „A každá katolická dívka… musí mít tento základní smysl… pro mateřství, i když je panna nebo se stane řeholnicí. Musí si tento smysl pro mateřství uchovat jako Panna Maria.“
Několik dalších významných katolických prelátů kritizovalo praxi, která ženám umožňuje sloužit u oltáře, jako lektorky a v dalších klíčových liturgických rolích. V roce 2015 kardinál Raymond Burke v jednom rozhovoru uvedl ženy zastávající tyto role jako příklad „ feminizace “ církve a naříkal nad tím, jak to vedlo k modernímu úpadku kněžských povolání.
„Zavedení služeb ministrantek vedlo také mnoho chlapců k tomu, že opustili službu u oltáře,“ řekl tehdy. Americký kardinál dodal, že zavedení služeb ministrantek „přispělo ke ztrátě kněžských povolání“.
V roce 2024 kardinál Albert Malcolm Ranjith, arcibiskup Colomba na Srí Lance, zopakoval tyto pocity ohledně úbytku kněžských povolání, když v arcidiecézi zakázal ministrantky.
„U oltáře by měli sloužit vždy mladí chlapci, protože to je jeden z hlavních zdrojů povolání ke kněžství na Srí Lance a ovlivní to počet kandidátů vstupujících do seminářů, což riziko nemůžeme podstoupit,“ řekl kardinál Ranjith.
