Autor „Katastrofálního pontifikátu“ o papeži Františkovi: „Z doktrinálního pohledu šlo zcela určitě o nejkatastrofálnější pontifikát v celých dějinách katolické církve“
Autor knihy Disastrous Pontificate , která je již nyní popisována jako základ pro velký koncil budoucnosti, který zvrátí mylné učení tohoto papeže, napsal pro portál Rorate Caeli dopis, ve kterém vysvětluje, proč knihu napsal a proč vnímá roky papeže Františka až tak negativně.
Jak jsme upozornili v nedávné aktualitě , autorem knihy Disastrous Pontificate: Pope Francis Rupture from the Magisterium ( Katastrofální pontifikát: Odklon papeže Františka od Magistérie ) je katolický kněz, který na žádost svého biskupa napsal knihu pod pseudonymem.
V článku s názvem „ Proč jsem napsal Katastrofální pontifikát? “ napsaném pro portál Rorate Cael i blíže vysvětluje, jak on osobně vnímal 12 let papeže Františka v čele katolické církve.
Během tohoto období se mu zdálo, že loďka sv. Petra (Církev) je schválně vedena na ty nejostřejší útesy. \" Dobří a věrní katolíci - ti, kteří si prostě ctili tradiční latinskou mši a věčné doktríny a morální učení církve - byli odvrhováni a jen za svou věrnost si vysloužili pohrdavý hněv a trestní opatření, \" vysvětluje kněz, který vystupuje pod pseudonymem.
Za zvláště znepokojivá považuje následující slova papeže Františka:
\" V církvi vždy existuje možnost schismatu, vždycky. Ale je to možnost, kterou Pán ponechává lidské svobodě. Nebojím se schizm y ... Modlím se, aby ke schism ám nedocházelo, ale nebojím se jich. "
Podle názoru autora to byl totiž sám argentinský papež, kdo „ zaséval rozdělení “, na jehož základě pak mnozí dobří katolíci katolickou církev opustili. \" Sledoval jsem, jak věrní katolíci v bolesti odcházeli - někteří se obrátili k pravoslavným, jiní k sedevakantistickým sektám a mnozí prostě úplně opustili církev, nekonečně zklamaní,\" pokračuje kněz.
Autor dále uvádí, že během „ bergogliánského pontifikátu “ jsme čelili „ na týdenní bázi útokům hereze a nejednoznačnosti využívané jako zbraň “. Být svědkem takových věcí mu způsobovalo takové utrpení, že nemohl v noci spát. Zmiňuje příklad jedné své farníčky, která po Františkově apoštolské exhortaci Amoris l aetitia , která umožňuje přistupovat k přijímání i rozvedeným a znovu oddáným, napsala dopis přímo do Vatikánu. Manžel této ženy se s ní rozvedl a vzal si jinou, ale ona "zůstala věrná svému manželskému slibu ," píše kněz. \" Bylo nesnesitelné vidět znevažovat její oběť. Papež František podkopával manželství a svátosti manipulativními a záludnými ustanoveními Amoris l aetitia. \" Pokračuje:
„ Bouře se nebezpečně zintenzivnila, když neústupně odmítl odpovědět na rozumné dubi a čtyř vysokopostavených kardinálů – Carla Caffarru, Raymonda Burke a Waltera Brandmüllera a Joachima Meisnera –, kteří zpochybňovali do očí bijící rozdíly mezi Amorisáti Pavla II . Tím se zřekl osvědčeného způsobu řešení nesouladů v Magisterii .
Kněz říká, že v těchto letech on sám potřeboval nějakou kotvu, protože se mu zdálo, že se „ vše rozpadává “. Záchranu našel v neměnné církevní doktríně zachycené v několika historických knihách. Ohledně neměnné doktríny autor Disastrous Pontificate píše:
„ Přestože papež František kritizoval doktrínu jako „studenou“, „abstraktní“ a „hromadu mrtvých kamenů, které je třeba házet po jiných“, já jsem objevil opak: posvátná doktrín a církve je živena božským ohněm Ducha svatého , který é duše hříchem eg a nebo ideologick é agend y .“
Pisatel vyjadřuje názor, že se papež František pokoušel „ vnutit církvi své vlastní osobní názory, svéráznost a předsudky “. Pokračuje:
„ Papež František a jeho spolupracovníci po celou dobu trvali na tom, že toto nové náboženství je v kontinuitě s učením Magistérie, přičemž ve skutečnosti znamenalo ostrý a místy absurdní rozkol.“
Slova podle něj potvrzuje i kardinál Pietro Parolin, nejbližší Františkův spolupracovník, když o Amoris leatitia uvedl, že šlo o „ paradigmatický posun “ („ a paradigm shift “). Podle autora tohoto termínu, Thomase Kuhna, pojem „paradigmatický posun “ představuje „ revoluční, diskontinuální rozchod s předchozí disciplínou poznání, “ upozorňuje kněz.
Podle autora Disastrous Pontificate , papež František vlastně ředil pravověrné učení Sv. Písma, Tradice a Magistérie s učením liberálního protestantismu a jezuitského progresivismu, jakož i agendami sekulárního globalismu. Souhlasí proto s názorem profesora Caludia Pierantoniho, že jsme v letech 2012 až 2025 byli svědky „ nejkatastrofičtějšího pontifikátu – z doktrinálního pohledu – v celých dějinách katolické církve “.
Matej Gavlák
