Měla to být operace „Vlk v rouše beránka“? Liberální kardinál otevřeně o nasazení Lva XIV., aby dokončil jejich dílo zkázy v rukavičkách
Vatikánská opona se poodchýlila a zpoza ní vykoukla tvář jednoho z hlavních ideologů progresivního křídla. Kardinál Timothy Radcliffe se v rozhovoru pro The Telegraph rozhodl projevit vzácnou míru upřímnosti – nebo možná jen pocit neotřesitelné moci. Bez okolků přiznal to, co si „tradiční zbytky“ církve dosud jen šeptali: Lev XIV. není novým začátkem, ale rafinovaným pokračováním Františkovy éry, tentokrát však s lepším marketingem pro nespokojené.
Usměvavý likvidátor tradice?
Podle Radcliffea byl Lev XIV. zvolen s chirurgickou přesností. Cíl byl jasný: udržet kurz nastavený předchozím pontifikátem, ale nedělat při tom tolik hluku, který by zbytečně budil „konzervativní lvi“. Radcliffe to nazývá „rekomponováním rovnováhy“. V překladu do běžné řeči to znamená: uchlácholit tradiční katolíky pěknými gesty a zbožným slovníkem nejlépe v latině, aby tak nekřičeli, že kola revoluce se kroutí stejnou rychlostí a aby si hlasitě nenamítala, že základy jejich víry jsou nadále podkopávány i vrcholovými církve. (což se shoduje se známým výrok kardinála Ciappiho, papežského teologa sloužícího pěti papežem, po seznámení s obsahem Třetího Fatimského Poselství: a sice, že apostáza v církvi nastane z vrchních řad.)
Liberální kruhy neskrývají svůj plán, nechat Leva XIV. působit dojmem „rozvážného“ otce, který vás pohladí po hlavě předtím, než vám sdělí, že vaše dogmata jsou překážkou v „dialogu“ a stará liturgie historický prožitek, který lze povolit jen s výjimkami.
Synodalita: Cudzorodé těleso v těle církve
Radcliffe s nadšením potvrdil, že hlavním motorem nového pontifikátu zůstává synodalita . To je to magické slovo, které ukrývá, jak to kardinál Gerhard Müller trefně popsal „nepřátelské převzetí moci nad církví“ . Jde o pokus vnést do nitra katolicismu ideje, které jsou se Písem svatým a Tradicí asi tak slučitelné jako oheň s vodou.
Zatímco se svět tleská „vnímavému a poslouchajícímu“ papeži, v pozadí se buduje mechanismus, kde se o pravdě víry bude hlasovat jako v parlamentní liberální demokracii. A Radcliffe už ví, jaké zákony chce schvalovat.
Ženské diakonáty a jiné progresivní sny
Aby nenechal nikoho na pochybách, kam tato loď pod vedením Lva XIV. plave, Radcliffe otevřeně volá po „rychlém“ zavedení ženského diakonátu . Samozřejmě, s povinným dodatkem, že to „není teologický problém“. Modernisté milují tento trik: prohlásit něco za „neteologické“, aby mohli obejít dva tisíce let církevního učení jediným podpisem na synodálním papíře.
Kardinál sice uznává, že biskupové v Africe či jiných méně „osvícených“ (rozuměj: ještě věřících) částech světa jsou proti, ale to je pro progresivce jen logistická překážka, kterou je třeba překonat trpělivým „vysvětlováním“.
Slepené oči a rozmazaná pravda
Strategický plán modernistů je tedy odhalen:
- Pokračovat v agendě: Synod o synodalitě se nezastaví, dokud se hierarchická Katolická církev nezmění v beztvarou nevládní organizaci, ergo falešnou církev, před kterou varoval sv. Pio.
- Uklidnit pravici: Lev XIV. bude používat mírnější tón, občas si oblékne krajkový chórník, aby tradionalisté nabyli pocitu bezpečí.
- Udeřit rychle: V momentě, kdy se odpor rozplyne v „duchu bratrstva“, prosadit nevratné změny ve struktuře svátostí.
Lev XIV. byl zvolen, aby byl lékem na „rozdělení“. Ale jak se zdá, tím lékem má být eutanazie staré dobré katolické identity ve prospěch modernistického experimentu. Radcliffe nám to řekl přímo do očí. Otázkou zůstává, zda je my necháme zavřené, nebo se konečně podíváme na toto „nové jaro“ v pravém světle.
