Italský biskup „respektuje“ LGBT katolíky s rouhavými slogany na „Pride“ pochodu podporovaném diecézí! 12 biskupů letos vedlo LGBT vigilii!
Dne 30. května skupina Il Mandorlo – sdružení podporující katolické osoby identifikující se jako LGBT a které bylo oficiálně uznáno (!) Diecézí Padova v Itálii – vystavila během „Pride“ pochodu před katedrálou v Padově rouhavé transparenty. Biskup Claudio Cipolla uvedl, že transparenty v něm sice vyvolaly „rozpaky“, ale přesto vůči nim projevil „respekt“.
Biskupovi je trapně a to je všechno
\"Je mi trapně z toho, co tito mladí lidé udělali. Obraz transparentů, které vystavili, ve mně vyvolal velké rozpaky, \"vysvětlil biskup Cipolla později podle zprávy italského portálu La Nuova Bussola Quotidiana . "Ale podívejme se na to, počkejme. Je důležité, aby vždy existoval respekt vůči každému, kdo smýšlí jinak!"
Transparenty vystavené před místní katedrálou nesly také odkazy jako:
„Kráčíme ve frocesii“, „Kato-queers jsou tady“, „Jsem krásný takový, jaký jsem, protože Bůh nedělá chyby“, „Bůh je mezi námi queer“.
Slovo frocessione je slovní hříčkou vytvořenou ze slov frocio a processione , přičemž první je italský slangový výraz označující osobu identifikující se jako homosexuál a druhé znamená procesí. V roce 2024 se papež František dostal na titulky médií poté, co během setkání s italskými biskupy použil výraz frociaggine v souvislosti s homosexuálními muži. Jedná se o nadávku. Slovenská média překládala slovo jako „teplouš“, přichází v úvahu i „buzik/buzerant“, takže celý „katolický-LGBT“ slogan před katedrálou by se dal přeložit: „Kráčíme v buziprocesi“.
Navzdory poselstvím evidentně zesměšňujícím katolickou víru a morálku biskup Cipolla vyzval k údajné nestrannosti: „Biskup stojí v čele velké instituce, která zahrnuje celý křesťanský lid, složený z osob smýšlejících rozdílně,“ vysvětlil. „Nechtěl bych být vtažen na jednu nebo druhou stranu.“
– Jednu nebo druhou? Neměl by především stát na straně katolického učení a morálky?
Biskup Cipolla dále uvedl: „Ano, tyto mladé lidi osobně znám a právě v tom spočívá podstata: musíme v každém případě nadále milovat své děti, a to je můj postoj.“
Sodomiti ztrácejí zábrany
Organizátoři pochodu patří do sdružení Il Mandorlo („Mandlovník“), které bylo založeno 23. ledna 2022 za účasti a se souhlasem Padovské diecéze.
Podle internetové prezentace skupina „organizuje aktivity a chvíle Společenství pro mladé lidi ve věku od 18 do 35 let“ a slouží jako „místo, kde lze svobodně žít svou identitu křesťana a zároveň LGBT+ osoby“.
„Cílem skupiny je být aktivní součástí komunity LGBTQIA+, spolupracovat s jejími dalšími organizacemi a podle možností se účastnit jejích iniciativ,“ uvádí se v prezentaci. „Zároveň má skupina v úmyslu být aktivní součástí církve, svědčit o své existenci účastí na jejích iniciativách a návrzích a zároveň sloužit jako nástroj formace pro kněze i laiky v této oblasti.“
Nejméně dvanáct italských biskupů se v květnu a červnu 2026 zúčastnilo nebo dokonce vedlo pro-LGBT modlitební vigílie po celé Itálii, což představuje více než dvojnásobek počtu zapojených biskupů v roce 2025. „homofobii“ – se často konají v katolických kostelech a podporují je diecéze i katolická sdružení. LGBT lobbistická skupina La Tenda di Gionata uvedla 47 vigilií a souvisejících akcí.
Některé diecéze odůvodnily svou účast tím, že jde o projevy víry, jejichž cílem je „prolomit zeď mlčení a lhostejnosti“, přičemž několik akcí mají i ekumenický rozměr za účasti dalších křesťanských denominací.
Jedná se o logický důsledek italského synodálního dokumentu z roku 2025 Lievito di Pace e di Speranza („Kvas klidu a naděje“), který převzal LGBT terminologii, povzbuzoval účast na občanských akcích proti „homofobii a transfobii“, navrhoval vytvořit a genderové identitě pro nezletilé a odkazoval se na „uznání“ identifikace jako homosexuální a transgender osoby. Tento dokument podle autorů předznamenal velmi kontroverzní zprávu Vatikánské Studijní skupiny č.j. 9, podle níž hřích „nespočívá ve vztahu páru stejného pohlaví“.
Pohled katolické tradice
Z pohledu katolické tradice je povinností křesťana přistupovat ke každému člověku s úctou jako k osobě stvořené k Božímu obrazu, ale zároveň nelze zaměňovat úctu k člověku s tolerováním nebo podporou jednání, které zesměšňuje Boha, posvátné symboly či učení církve. Rouhavé transparenty nesené před katolickou katedrálou nelze chápat jako legitimní projev dialogu, ale jako objektivní pohoršení věřících a útok na posvátný charakter chrámu. Tradiční katolické chápání biskupské služby proto očekává nejen výzvu ke klidu, ale také jasné veřejné odsouzení skutků, které urážejí Boha a zneucťují katolickou víru.
Katolická tradice vždy rozlišovala mezi milosrdenstvím vůči hříšníkovi a odmítnutím samotného hříchu. Svatí jako svatý Karel Boromejský, svatý Pius X. či svatý Anton Maria Claret zdůrazňovali, že pravá láska spočívá v hlásání pravdy vedoucí ke spáse, ne v mlčení ze strachu před konfliktem. Respekt vůči osobě proto nesmí vést k relativizaci zjeveného učení ani k vytváření dojmu, že rouhání nebo veřejné zesměšňování křesťanských pravd představuje přijatelnou formu občanského projevu.
Skutečnost, že sdružení hlásící se k LGBT ideologii působí se souhlasem diecéze a zároveň deklaruje snahu formovat kněze i laiky v otázkách sexuality a genderové identity, vyvolává z pohledu katolické tradice vážné otázky o zachování věroučné identity církve. Tradiční Magisterium totiž chápe úlohu církve jako předávání neměnné morální nauky vycházející ze Svatého Písma a Tradice, nikoli jako její přizpůsobování aktuálním kulturním trendům nebo ideologickým požadavkům společnosti.
Stejně znepokojení vyvolává rostoucí počet modlitebních vigílií organizovaných pod hlavičkou boje proti „homofobii“, pokud se tyto akce stávají prostředkem k prosazování antropologických koncepcí neslučitelných s katolickou vírou. Podle tradičního pohledu je úkolem církve vést všechny lidi ke Kristu a obrácení, ne vytvářet dojem, že mezi evangelním učením o manželství, sexualitě a hříchu a moderními ideologickými koncepty již neexistuje zásadní rozpor.
Mnozí představitelé katolické tradice zároveň upozorňují na paradox současné situace: ve jménu dialogu a respektu se často projevuje mimořádná shovívavost vůči veřejným projevům zesměšňujícím katolickou víru, zatímco věřící, kteří se snaží zachovávat tradiční učení církve a veřejn nebo netolerantních. Podle tohoto pohledu nelze budovat autentickou jednotu na úkor pravdy, protože skutečná křesťanská láska nikdy neodděluje milosrdenství od věrnosti Kristu a Jeho učení.
Branislav Krasnovský
