Nový Vatikánský Dokument: Ekumenismus, který ohrožuje jednotu víry?
Kritici, jako například tradiční katolík a komentátor Stephen Kokx ho označují za „temný,“ vidíce v něm další krok k vytvoření jednoho globálního, světově akceptovaného křesťanství, které obětuje katolickou pravdu ve jménu ekumenické jednoty s heretickými odnožemi.
Komentátor cituje varování sv. Pia X. z roku 1910, který předpověděl:
"[…organizuje se] velké hnutí apostázy za založení jednoho světového náboženství, které nebude mít ani dogmata, ani hierarchii, ani disciplínu pro mysl, ani uzdu pro vášně."
V čem tedy spočívá záludnost?
Hlavní znepokojení vyvolává skutečnost, že dokument, po dlouhém historickém úvodu o Nicejském koncilu, předkládá podle kritiků nebezpečnou ekleziologii: Vidí v něm mistrovský tah pro vytvoření jednoho světového náboženství. Dokument chytře kombinuje
Historické „Vymazání“: Dokument záměrně „vysouvá“ z diskuse klíčové historické události: Tridentský koncil (který odsoudil protestantismus) a Velkou schismu (která oddělila Východní ortodoxní církve). Místo toho se dokument soustřeďuje jen na Niceu, jako na „společné dědictví,“ které je přijatelné pro protestanty, pravoslavné i katolíky.
„Vyznání víry v Ježíše Krista“: Kritizována je zejména poslední část dokumentu. Říká se v ní o společném pochopení, společné modlitbě a shromáždění v „jedné víře a jedné lásce“, přičemž se mají opustit teologické kontroverze, které „ztratily svůj raison d’être.“
Je to pokus nahradit vyznání víry v katolické náboženství (jediné založené Kristem) generickým všeobecným vyznáním víry v Ježíše Krista, oddělujíc tak Krista od Jeho církve.
„Musíme se proto vyhnout teologickým kontroverzím, které ztratily svůj raison d’être (důvod existovat), abychom rozvinuli společné pochopení a ještě více, společnou modlitbu k Duchu svatému, aby nás shromáždil v jedné víře a jedné lásce.“ (úryvek z „In unitate fidei“, Paragraf 12)
Kritici argumentují, že tato formulace je přímým opakem stoleté katolické doktríny, podle níž může být jednoty dosaženo jedině návratem rozdělených křesťanů do Katolické církve, a nikoli vytvořením federace, kde si každý ponechá své odlišné nauky. (protestanti, anglikáni, atd.)
Papež Pius XI. – Duše smrtelníků(1928)
Pius XI. v této encyklice ostře odsuzuje právě takovou myšlenku „federace církví,“ kde by členové měli ponechat své protichůdné názory v otázkách víry, aby se jen „cítili jako bratři.“
"Ti, co jsou od nás odděleni, musí pokorně prosit o světlo z nebe. Pokud tak učiní, není pochyb, že poznají jedinou pravou církev Kristovu a vstoupí do ní."
Arcibiskup Fulton Sheen
Komentátor cituje i předkoncilového arcibiskupa Fultona Sheena, který v Rumblových relacích „Odpovědi z rádia kritizoval moderní náboženství, které se snaž osvobodit od dogmat a ve kterém se náboženští lídři „dohodli, že nebudou nesouhlasit,“ což vede k „beztvářovému humanismu.“
Připomínáme větu z Třetího Fatimského poselství přímo od sestry Lucie: „V Portugalsku se dogma víry vždy zachová atd.“ Co nám to říká? Duchem svatým potvrzené pravdy víry jsou podstatnou součástí pravého zjeveného náboženství.
Ztratila důležitost autorita papežství? A co transsubstanciace (přeměna chleba a vína)?
Tento dokument je vnímán jako „mistrovský tah“ ekumenického hnutí, které se snaží spojit „heretiky a schizmatiky“ (Protestanti a Pravoslavní) s novou formou koncilového katolicismu do jednoho uskupení, kde se katolická pravda již nepředkládá jako jediná cesta návratu, ale jen jako jeden z hlasů.
Podle kritiků je „In unitate fidei“ jen nejnovějším proudem ekumenického větru, který proudí z Druhého vatikánského koncilu a snaží se přetvořit církev na tělo, které „smilní s moderním světem“ a falešnými náboženstvími.
Zdroj:
